zpátky na výpis
S čerty nejsou žádné žerty
... ale s těmito jsme si užili i legraci. A to i přes to, že už z daleka řinčeli svými řetězy, kouleli očima a šla z nich hrůza. Mikuláš je však přeci jen autorita, a tak čerty (přesněji čertice) držel zkrátka. Andělé byli neodolatelní. Sice nám trochu zmužněli a někteří mutovali, ale byli opravdu andělští. A tak bylo vše jak má o Čertovinách být.
Trochu jsme se báli, protože víme, že jsme trochu zlobili, ale "...kdo nemá moc hříchů, toho čert neunese." A ty naše čertice se o to ani nepokoušely. Věděly, že by s námi ani nepohnuly. Na chodbu jsme tedy vyšli všichni dobrovolně. Ale to už Mikuláš čertice zahnal a společně s anděly nás začal obdarovávat.
Na cestu jsme všem zazpívali dvě písničky o čertech a pak už jsme se podívali do čertovskoandělské nadílky.
